» O indigových dětech
O indigových dětech

Děti dnešní doby – setkáte se s pojmy indigové, křišťálové, perlové, andělské. „Indigáčci“ jsou tu proto, aby nás posunuly a něco naučily. Bývá to úkol, s kterým přicházejí na zem.

Zdá se Vám, že vaše dcera, syn, vnouče nebo dítě z vašeho okolí, je jiné? Někdy těžko zapadá do součastných kolektivů ve školce, škole nebo ve sportu,…třeba tam vůbec nechce chodit, nebo ho provází poznámky. Častým projevem těchto dětí jsou různá onemocnění typu kožních problémů, kašle, astmatu a jiných alergických problémů. Tyto děti mívají podle učitelů a okolí poruchy s pozorností, jsou zařazovány jako děti hyperaktivní, s ADHD, případně s dysporuchami ( dysleksie, dysgrafie,…). Jsou hledány problémy při porodu, či ve výchově a vedení rodičů, víceméně dítě a často i rodiče jsou uváděny do ještě většího stresu, kdy je pochopení situace a její rozklíčování velmi obtížné, vytvoří se bludný kruh, jako kdybychom se vydali na cestu s klapkami na očích. Na povrch se dostávají emoce typu strach, vztek, lítost, obavy, které opět neposunou k pochopení, co dělat.  Dítě je peskováno ve škole a často i doma, protože rodiče podlehnou tlaku, že něco dělají špatně, případně, že mají přitvrdit. Dítě bývá zaškatulkováno jako nepřizpůsobivé. Opravdu to tak může vypadat, protože reakce takovýchto dětí jsou často ve chvílích nepochopení okolím velmi bouřlivé.

Uvědomme si, že duše těchto dětí přicházejí z prostředí bezpodmínečné lásky. Ne lásky, jak ji někdy chápeme zdena Zemi – mám tě ráda, když….jsi hodný, poslušný. Oni znají bezpodmínečnou lásku. Mám tě ráda takový jaký jsi – BEZ PODMÍNEK.

Tak se i v počátku chovají, než pochopí, že to tu může být jinak, pak se jim tu ale často nechce být. Nechtějí se jakoby sžít se svým tělem (jsou to právě již zmíněné alergie, kožní a dýchací problémy, kdy nám chtějí něco říct a my je neposloucháme, nevnímáme). Některé děti s andělskými vibracemi často pomáhají, rozdávají, někdy k úžasu rodičů i své oblíbené hračky a nic za to neočekávají. Někdy mají rodiče pocit, že se jejich dítě „vysiluje“ neustálou pomocí druhým a brání mu v tom. Tyto obavy jsou zbytečné. Dítě často zaženou do jakési  ulity a jen ztíží komunikaci.

Je dobré vědět, že nejlepší přístup k indigodětem je partnerský přístup. Brát je jako sobě rovné, vysvětlovat a ne přikazovat. Tyto děti  podvědomě vnímají svou duchovní  urověň, jejich duše jsou většinou vývojově výše než duše jejich rodičů a učitelů.  Ale není  vhodné tyto děti vyvyšovat nad ostatní, což bohužel někteří rodiče, kteří pochopí, jaké dítě mají doma, dělají.

K plnění svého úkolu jsou indigové děti vybavené. Dokáží bez problémů během dne procházet vlnami ALFA, častěji než ostatní. Dokonce byly během „bělého stavu“ naměřeny i hladiny théta, v nichž běžná populace je pouze ve spánku či hluboké meditaci. Není se čemu divit, že pak během vyučování je dítě chvíli „mimo“.  To, že přijde s poznámkou, že je nepozorné atd., je sice nepříjemné, ale pokud už rodiče vědí, jak se svým „ indigáčkem“ zacházet, tak se to dá zvládnout. Horší je ale to, co si někdy okolí neuvědomuje. Že v těchto změněných hladinách vědomí je otevřeněnjší vědomá mysl a lze do ní lehce zasunout cokoliv. To dobré ( rozumím ti, mám tě rád,…), ale i to horší ( jsi hloupý, neposlušný,zase nedáváš pozor, celou třídu zdržuješ, stydím se za tebe,…). Ve chvíli, kdy se dítě vrátí do běžného stavu mysli se začně projevovat podle podvědomých vzorců, které přijalo. Pokud tyto vzorce přijme od rodičů, blízkých osob, které má rádo, případně jsou pro něj autoritami, bývají tyto vzorce velmi silné – někdy bohužel, někdy bohudík.

Vžijte se na chvíli do pocitů těchto indigáčků. Oni jsou skutečně vyjímeční. Ne tím, že sem na Zemi přicházejí ojediněle, naopak procento těchto  dětí stoupá, v součastnosti již přes 50 procent, ale vyjímeční jsou tím, že mají jasný čistý úkol. Většinou to není úkol spojený s posunem jen jejich duše, nýbrž s tím, aby pochopilo a prozřelo jejich okolí. My dospělí se někdy otvíráme velice ztěžka a při představě, že by někdo tak „malý“, jako dítě mohl „nás dospělé a moudré“ poučit, posunout, předat vyjímečné myšlenky, vůbec nejsme schopni přijmout. Vždyť bohužel ještě dnes mají někteří dospělí představu, že děti jsou tu od toho, aby poslouchaly, něco se naučily, případně plnili ambice a přání rodičů, kterých samy v životě nedosáhly. Plnění svých cílů požadují ať vědomě či nevědomě po svých dětech. Je krásné si uvědomit, že i to „malé dítě“ může nám „ rádoby moudrým“ otevřít oči a pochopit věci, které nám do té doby byly utajeny. Ve chvíli, kdy je začnete vnímat, jako sobě rovné parnery, začnou se dít neuvěřitelné věci. Duše dítěte začne mít otevřenou cestu k plnění úkolů, se kterým přišla. Vám se začnou otvírat obzory. Leckterý z rodičů, který toto čte si možná nyní uvědomí, že to byla právě dcera nebo syn, který je přivedl k jiným způsobům zvládání situací, např. alternativní léčbou nebo technikami jako REIKI, SHAMBALLA a další. Nebo jste kvůli jejich zdraví začali pěstovat na vaší malé zahrádce něco zdravého nebo jste se kvůli svému indigáčkovi přestěhovali blíž k přírodě, často to bylo to, že jste chtěli pomoci svému dítěti, ale zamyslete se nad tím, zda to nemohlo být trochu jinak, zda Vás vaše dítě„ nedostrkalo“k tomu, abyste udělali něco pro sebe. Kdo odstartovat Vás duchovní vývoj, vaši práci na sobě? Byli jste to skutečně jen Vy sami? Nechte své EGO chvíli spát a zamyslete se,  kdo všechno na této cestě stál, kdo pomohl.

MTNmNDg0MT